TeamLosiRacing Czech a zimní sezóna 2019/2020

Technika

Na začátku sezony jsme pořídili 2 nové podvozky buggy 2WD, pilotované mnou a Davidem Volhejnem. Nový kobercový speciál TLR 22 5.0 AC, udělal výrazný skok kupředu a i když je na výrobcích značky TLR jasně vidět, že se soustředí především na naladění podvozků pro místní dráhy v USA s úplně jiným typem povrchů než jezdíme v CZ, nová dvoukolka se jim povedla. Nejen tradičně skvělým zpracováním dílů, které do sebe při stavbě zapadaly s naprostou přesností, ale také celkovým naladěním podvozku pro kobercové dráhy. Co je zásadním rozdílem mezi verzí 4.0 a novou 5.0AC, je přepracovaná přední náprava, díky které auto konečně dostalo tak potřebný grip v průjezdu rychlými zatáčkami. To byl u verze 4.0, ale i starších modelových řad velký problém a trvalo dlouhou dobu, než se auto podařilo alespoň částečně nastavit, aby mělo potřebné vlastnosti. Přepracovaná byla také zadní část auta, nastavitelná výška převodovky, uchycení tlumičů a nový diferenciál, to všechno posunulo tento podvozek výrazně kupředu. Zcela nově se na modelu objevilo jiné, pro TLR netradiční uchycení akumulátoru, který teď lze posouvat vpřed i vzad a tím jsme měli možnost výrazně měnit těžiště, podle profilu tratě. Spolu s velkou sadou různých závaží, se auto dalo opravdu velmi dobře vyvážit a ještě zlepšit jeho jízdní vlastnosti. Na oficiálních stránkách TLR, je pak možné stáhnout množství setupů, které jsme mohli během sezony využívat. Setupy však stále zůstávají poměrně nepřehledné a není síla, která by inženýry z USA přesvědčila o nutnosti jejich přepracování. Škoda.. Dalším milým detailem na podvozku je možnost bez dalších úprav, přidělání pomocného chlazení ve formě standardního větráčku k motoru. Jediné, co nám ještě pořád chybí a na tom musím pro příští rok zapracovat, je špičkový pilot. Téměř celá konkurence je přesunuta k modelům Xray, který má přeci jen jinou podporu, než ostatní teamy, přesto to však neznamená, že by musel vítězit. Jako důkaz budiž Jirka Mára, který vyhrál obě hlavní kategorie 2WD a 4WD v sérii CzechMaster (bývalý Lestr cup) a to s podvozky Serpent.

Výsledky

A teď ještě k našim výsledkům. Jak já tak i David Volhejn, jsme se celou sezonu pohybovali v horní polovině výsledkové listiny a jezdili jsme blízko sebe. Avšak bylo vidět, že nemáme ruce na to, konkurovat zkušenějším závodníkům TOP 10 áčkového finále a tak jsme se snažili urvat alespoň co nejlepší místa v druhé desítce výsledkové listiny. A to se nám také podařilo, neboť v celkovém hodnocení seriálu Czech Masters (bylo zde hodnoceno celkem 82 závodníků!) jsme obsadili 11. a 12. místo. Musím říct, že za mě je to mimořádný výsledek, který bych na začátku sezóny nečekal.

Kategorie Short Course

Již tradiční kategorií, kde stále TLR nemá v CZ konkurenci, je kategorie Short Course. I když už třetím rokem jezdíme se stejnou verzí podvozku TLR SCT 22 3.0 2WD, stále se držíme maximálně vysoko. Na autě se prakticky nic nemění a vzhledem k tomu, že v této kategorii je to často boj, kolo na kolo, setup není úplně tou nejzásadnější věcí, která by nás mohla někam posunout dále. Samozřejmě je třeba mít auto dobře před závodem připravené, přeci jen je to 2WD, která je na řízení náročnější a citlivější než klasická čtyřkolka. Je nutné nepodcenit ani pneumatiky, které jsou pro jízdu se „shortem“ na kobercové trati zásadní. Pro letošní rok jsme přešli na velké piny od VRTyres, které vydrží víc než starší minipiny od stejné značky, na předek však stále minipiny používáme, samozřejmě v naší speciální ostříhané, obroušené a vteřinovým lepidlem olepené variantě. Díky tomu dokážeme zatáčky projíždět velmi rychle, aniž by se toto auto s poměrně vysokým těžištěm, nepřevrátilo. David Volhejn jezdí velmi úspěšně pneumatiky DBoots, které jsou měkčí a auto s nimi jezdí víc ve smyku, avšak jsou velmi předvídatelné a fungují také velmi dobře.

Stálou bolístkou shortů TLR je převodové ústrojí. Nutno dodat, že časté problémy s diferenciály, jsou často způsobené nevhodným nastavením spojky, jejíž přílišné dotažení způsobuje díky velkým kolům a silným motorům velké škody na ozubených kolech převodovky a diferenciálu. S příchodem nového diferenciálu G2 se situace přeci jen o něco zlepšila, ve dvou případech však došlo k rozlámání osiček uvnitř diferenciálu a jeho zničení. Diferenciál G2 je ve dvou variantách, nejprve se však podařilo naskladnit variantu s plastovým ozubením, kterou jsme většinově do modelů namontovali a kde právě k rozlomení osičky došlo. Další verze dorazila již s kovovými „vnitřnostmi“ a tu aktuálně jezdíme na 2 autech. Velký posun však nastal v kvalitě unašečů, které za celou sezonu zůstali prakticky netknuté. Doporučuji tedy používat diferenciál pod označením TLR232101, který je i aktuálně skladem. Také doporučuji zakoupit na přední osu hliníkové vložky těhlice TLR334048 a TLR334049.

Do nové sezóny se podařilo v kategorii SCT 2WD přilákat další závodníky, díky kterým se startovní pole opět rozrostlo a s tím i další konkurence. Na letošním Czech Masters bylo hodnoceno 27 závodníků a nutno říci, že závody byly hodně vyrovnané. Naštěstí na rozdíl od kat. buggy 2WD, zde máme naši stálici v osobě Michala Bindera, který opět dokázal zvítězit v celém seriálu a přinést značce TLR pohár pro celkového vítěze. Ovšem ani ostatní závodníci s podvozky TLR nezaháleli a obsadili 3., 4. a 5. příčku. Jmenovitě David Volhejn, Láďa Rážek a já, Vláďa Havlák. Velmi dobře jezdili i Aleš Zadrobil a Ivo Viktorín, kteří však neodjezdili potřebný počet závodů, aby mohli v konečném pořadí dosáhnout výše.